Diagnostika

AVM lze diagnostikovat pouze odborným lékařským vyšetřením zahrnujícím zobrazovací metody jako jsou ultrasonografické vyšetření (SONO), magnetická rezonance (MRI), počítačová tomografie (CT) nebo digitální subtrakční angiografie (DSA).

Může jít o diagnostiku cílenou, kdy má lékař na AVM podezření nebo může být AVM diagnostikováno náhodně po provedení tohoto druhu vyšetření z jiných důvodů, v rámci jiného onemocnění či úrazu. Na základě výsledků těchto vyšetření a zhodnocení klinického stavu nemocného je zvolen vhodný způsob léčby.

KLASIFIKACE AVM PODLE MKN-10

Kódy MKN umožňují stručné vyjádření diagnózy a běžně se používají jak v klinické praxi, tak ve zdravotnických registrech, statistice či výkaznictví zdravotních pojišťoven.

Mnohým lékařům z praxe se mohou zdát klasifikační systémy a jejich kódy málo logické, složité či ne zcela potřebné, a proto nevěnují klasifikaci a kódování při psaní zdravotní dokumentace náležitou pozornost. Řada lékařů stále označuje cévní malformace kódem D18 (Hemangiom kterékoliv lokalizace) – což neodpovídá současným klasifikačním potřebám.

Bez správného přiřazování kódů nejen. do zdravotnické dokumentace není následně také možné statisticky vyhodnotit počet pacientů s AVM hlavy a krku v České republice, četnost jejich hospitalizací, účinnost léčby, příp. příčinu úmrtí. Ztrácí se tak významná část informací. Správné a přesné kódování je důležité pro vzájemnou pracovní komunikaci i vědecko-výzkumnou činnost.

Pro potřeby klasifikace se AVM hlavy a krku (mimo CNS – mozek) řadí mezi AVM periferních cév:

• • Q27.3 – Arteriovenózní vady periferních cév

Mozkové AVM jsou klasifikovány odlišným kódem:

• • Q28.2 – Arteriovenózní malformace mozkových cév